Bezpečný film
Cílem projektu je, dle zahraničních vzorů, sjednotit základní podmínky a principy, které mají být při audiovizuální tvorbě dodržovány. Zajistit kompatibilitu pravidel platných v jednotlivých štábech. (zejména týkajících se předcházení škodě a odpovědnosti jednotlivých členů štábů). To je základním prvkem jistoty člena štábu pracujícího „na volné noze“, tedy OSVČ, který a to nezapomínejme, je v českém pojetí fungování štábu dosud zodpovědný za všechny škody, jež způsobí.
Považujeme za nezbytné, aby základním hybatelem těchto změn byly asociace zastupující zájmy jednotlivých profesí. Proto je prvním krokem sjednocení asociací a subjektů v oblasti audiovizuální tvorby a poskytnout jejich členům výhody z členství plynoucí.
Českou audiovizuální tvorbu čekají nejspíš největší změny od roku 1989. Nejde však o revoluci, ale spíše evoluci. Bezpečnost práce a s ní související témata byla v českém filmovém prostředí po významnou dobu upozaďována. Jedním z hlavních důvodů byla decentralizace díky nově vznikajícímu tržnímu prostředí v 90. letech, tvůrčí svoboda ale i určitá nechuť nechat nově nabytou svobodou svazovat byrokracií, či pravidly. Zároveň, v českém prostředí prozatím chyběla autorita, která by pomohla se vzděláváním v tomto tématu pomoci, případně nezbytné změny navrhnout ke všeobecné diskuzi.
Pražská FAMU ve spolupráci s Evropským institutem bezpečnosti filmových projektů již několik let věnuje v rámci studijního programu velkou pozornost bezpečnosti práce aplikované na fungování štábu a to i s ohledem na plánování výroby studentských cvičení. Nyní přichází čas přenést některé nově formulované principy do praxe a s tím se pojí otázka: „Kdo má být autoritou, která zahájí diskuzi na toto téma?“ A odpověď překvapivě zní: „My všichni“. My všichni kdo se podílíme na výrobě audiovizuálních děl, klipů, reklam ale i celovečerních filmů a pracujeme na „volné noze“ od herců, kameramanů, osvětlovačů až po výkonné produkční máme společný zájem pracovat v bezpečném a efektivním prostředí a mít alespoň základní zabezpečení pro případy vzniku škod, úrazů, ztráty příjmů a dalších rizik s výkonem povolání, či umělecké profese spojených.
Odbory nejsou toxické.
Sdružování v odborových organizacích má v českém prostředí negativní konotaci. Přitom mezi hlavní poslání odborových organizací, pokud se rozhlédneme do zahraničí, je právě zajištění ochrany a výhod svým členům. Mají k tomu nepoměrně lepší zázemí než jednotlivec a samozřejmě mnohem lepší pozici pro vyjednávání kupříkladu pojistných podmínek svým členům. Toho již využívají mnohá jiná povolání, jako příklad uveďme Českou komoru architektů. V zahraničí v oblasti audiovize pak vidíme zásadní vliv odborových a profesních organizací při stanovování základních podmínek a principů, které jsou při audiovizuální výrobě dodržovány. Takový vliv nejen, že předchází rizikovým situacím, případně pomáhá řešit následky, ale vytváří určitou kompatibilitu pravidel platných v jednotlivých štábech. To je základním prvkem jistoty člena štábu pracujícího „na volné noze“, tedy OSVČ, který a to nezapomínejme, je v českém pojetí fungování štábu zodpovědný za všechny škody, jež způsobí.
Asociace českých kameramanů, jako průkopník změn, dosáhla první zásadní změny ve prospěch OSVČ, (svých členů), když vyjednala s ČT změnu znění smluv v jejich prospěch. Díky této změně budou nejen členové AČK, ale i dalších profesí včetně smluv autorských ve výrazně lepším postavení a odpovědnost za škody vůči ČT je nyní výrazně omezena. Navíc AČK vyjednala s ve prospěch svých členů sestavení pojistného programu "ušitého na míru" požadavkům ČT a to za výrazně lepších podmínek, než jakých by dosáhl jednotlivec.
Jde tedy o zcela nové pojetí dosavadního fungování asociace v oblasti kultury a zřejmou změnu toho jak sama asociace vnímá své poslání.
Zároveň jde o největší změnu status quo způsobenou odborovou prací ve prospěch OSVČ od roku 1989.
Nástroje tedy máme k dispozici, je na nás, začít je využívat.
Nové informace k tomuto tématu naleznete i na doméně:
